Windows 7 je tady pro normální lidi od čtvrtka (22.10.2009), ale my studenti jsme měli možnost si Windows 7 stáhnout dříve se studentskou licencí. Už je tedy chvíli používám a rád se s Vámi podělím o pár zážitků.
Lehký úvod
Přecházel jsem z Windows Vista, takže šok z nového ovládání byl mírnější. Instaluji Windows 7 Profesional x64. Souběžně používám i Ubuntu 9.04. To jen tak na úvod, aby bylo jasno 🙂
Instalace Windows 7
Instalace probíhala v celku bezproblémově až na pár detailů. Přímý upgrade mě Windows 7 zamítli (nedostatek místa na systémové disku), tudíž šlo o čistou instalaci.
Po rychlé instalaci následovalo několik restartů a pak už mě vítala úvodní znělka. První věcí bylo nastavování wi-fi, které chlapci z Microsoft corporation (copyright) opět vylepšili a zpřehlednili. Tato správa se mi přijde praktická, funkční a výborně mobilní. Nastavení připojení do školní sítě bylo tedy celkem jednoduché (a to k tomu máme několikastránkový manuál pro Windows XP).
Dalším bodem bylo instalování ovladačů pro grafickou kartu. To už byl oříšek, neboť před vydáním těch ovladačů mnoho nebylo a teď taky nevím jestli už jsou. Stažení ovladače Windows 7 x64 od NVIDIA dopadl modrou obrazovkou 😀 což je pochopitelné, když víte proč se ty modré obrazovky zobrazují (Většinou kvůli chybě hardwaru, za kterou MS nemůže). Další nápad bylo vyzkoušení ovladače pro Windows XP, což mě radši ani instalátor nepustil. Jenže pak mě napadlo vyzkoušet ovladače pro Windows Vista x64! To byl ten správný krok, tudíž ponaučení: ovladače pro Seven a Visty jsou víceméně kompatibilní 🙂
Základní rozhraní
Výborně vyřešili panel s okny. Nyní může být jakákoliv aplikace ,,připevněná“ a stává se z ní odkaz (jako v panelu snadné spuštění) a když tedy aplikace neběží, tlačítkem se spustí, když už běží, opět stejným tlačítkem se otevře okno aplikace. Jak praktické 🙂
Průzkumník dostal taky několik vylepšení. Nejvíce si pochvaluji knihovnu, která vám sdružuje více složek do jedné ,,složky“ nebo-li knihovny. Už nemusíte hledat fotky, hudbu, videa a dokumenty do celém disku, teď na to stačí jeden klik 🙂
Chybičku jsem ale našel, nejde do knihovny přidat můj externí disk MyBookWorld (síťový, externí), neboť nejde indexovat data na externím disku. Je to logické, ale mohli to nějak vymyslet 🙂 Klidně bych obětoval i to, že odkazy budou zastaralé a jednou za čas si je zreviduje (jako třeba Winamp svoji knihovnu písní).
Šokující zjištění
Vylepšená správa připojování externích monitorů. Situace ve Vistách byla následující: přijdu domů, otevřu notebook, připojím monitor, přenastavím, že ho mám na druhé straně a zarovnané dolní okraje, můžu pracovat. Nyní však konečně! přišli na to, že to otravuje a tudíž si Windows 7 pamatuje, kde jste jaký monitor naposledy měli. Již žádné nastavování znovu. Úspora: 7 kliknutí(?), 20 velmi naštvaných mozkových buněk.
Správa zvuku byla vylepšena o podobnou funkcionalitu. Situace ve Vistách: sledujete film přes repráky na notebooku a máte je hodně nahlas, abyste vůbec něco slyšeli, pak přijde někdo a řekne: ,,dej si to do sluchátek“, učiníte tak, odpauznete film a upadnou Vám uši. Nyní už ne 🙂 pamatuje si poslední hlasitost při připojení sluchátek. Chválím! Úspora: 3 kliknutí, uši ochráněny před zničením.
Přichytávání oken
Modelová situace, máte dva monitory, chcete na druhý přesunout okno Opery, odmaximalizujete, přesunete, maximalizujete. Otravné, ale jinak to nejde. V Ubuntu jde alespon poslat toto okno rovnou na konkrétní plochu. Windows 7 však jde dál, stačí zatáhnout za okno a přesunout okno na externí monitor. Tam najet k hornímu okraji a okno se zase maximalizuje. Úspora: 2 kliknutí, cca 15 naštvaných mozkových buněk.
Dále je zde pak přichytávání na kraje a roztahování oken vedle sebe. Jde tedy vytvořit ,,Total commander“, ale stále se mu nevyrovná.
Novou instanci (další spuštění) provedete pak kliknutím prostředním tlačítkem na panelu spuštění/panelu úloh. Což je super, ale zatím tam mám jenom Průzkumníka, u kterého by se to dalo využít. Zbytek programů umí taby.
Technická stránka Windows 7
Po technické stránce se mi líbí nové spouštění systému, které jak jsem se dozvěděl, tak inicializuje a zjišťuje připojený hardware paralelně, což urychluje samotné spuštění velice rychle. Už nemusíme čekat na síť, na pomalý disk apod.
Aplikace jsou pěkně odděleny do dvou složek Program Files a Program Files (x86) a tedy víme vždy jak na tom je aplikace s podporou 64 bitů či ne.
Osobně hodnotím přechod na 64 bitovou architekturu velice kladně, Windows 7 se zdají být velice rychlé a pružné proti utahaným Vistám, či XP. Ponaučení: pokud Váš procesor umí 64 bitovou architekturu, neváhejte a využijte toho. Zrychlení je dle mého názoru znatelné.
Pokud máte ve sbírce aplikaci staršího data, tak zde moc problémů není, většina funguje, neboť Windows 7 obsahují zpětnou kompatibilitu se staršími aplikacemi. Je zde také XP mode, což je v podstatě takový virtuální stroj pro vybranou aplikaci.
Zavaděč byl trochu oříšek, neboť klasicky Windows nemají rádi jakýkoliv jiný zavaděč než ten jejich a hlavně nemají rádi jiné operační systémy. Tudíž po instalaci ,,zmizelo“ Ubuntu. Přidal jsem jej pak pomocí instalačního CD Ubuntu 9.04. Problém se dá i vyřešit s programem EasyBCD. V tomto se mi Windows nelíbí, ale chápu jejich postup. Než tam mít nějaký cizí zavaděč, co to všechno pokazí, radši jej smažeme a dáme vlastní, pro jistotu.
Očekávaný závěr
jak z příspěvku vyplývá, jsem s Windows 7 spokojený a zatím se na nich dá pracovat bez problémů a bez ztráty tolik důležitých mozkových buněk. Až nadšení opadne, doufám, že operační systém zůstane stále použitelným. Děkuji za pozornost a podělte se o své zážitky v komentářích.